Kolem Prahy 05 - Zákolany
Zákolany
horší dopravní dostupnost
delší (12 km), ale možné zkrátit
po rovince mírně z kopečka (+tři výstupy na kopec)
možnost občerstvení - restaurace na konci
O jednom deštivém zimním dlouhém večeru jsem si sedla a projela prstem po mapě (myší po obrazovce) všechny železniční tratě kolem Prahy a rozhodla se na každou z nich vymyslet zimní výlet. Zdá se že se plán povedl a stačí si jen náhodný výlet předem připravený na papíře prostě jen "vylosovat z klobouku" , někdy i doslova. Na jednu stranu složené kartičky jsem dala krátký popis, odkud a kam pojede vlak, jestli je to fyzicky náročné, na jak dlouho, jestli je cestou nějaká pěkná restaurace, jestli se dá výlet zkrátit, nebo jak dobré je dopravní spojení v případě, že by cestou nastaly nějaké změny, třeba se zhoršilo počasí.
Venku -12°C, v televizi varují ať lidé nevycházejí z domu a my už vesele sedíme ve vlaku směr Zákolany. Kvůli opravě Negrelliho viaduktu zmrtvýchvstala zastávka Praha - Bubny Vltavská, vlak vyjíždí v 9:33 a do Zákolan to trvá přes Kladno skoro hodinu a půl. Také se všude staví, čeká na navazující spoje, ale zase je vlaku teplo.
V Zákolanech vystupujeme sami a jak se říká, že mrzne až praští, tak skutečně dostáváme hned ve dveří vlaku mrazovou pěstí do nosu. Nejdříve se snažíme zabalit do šál a čepic tak aby nám nekoukala žádná část těla, nakonec si na mráz zvykáme, i když to do tváří a nosu stále bolí. První kroky nás vedou ke křižovatce železničních cest, po mostě nad naší tratí se snad také někdy svezeme, teď ale pokračujeme nahoru na hradiště Budeč. Radek vzpomíná jak tudy kdysi jel na kole dolů a jak byl strašně rád, že to nemusí šlapat nahoru. Jo, jenže pak jsem přišla já a moje bláznivé nápady a tak jsme museli nahoru. Na Budči je kostelík, kamenné základy hradu a vyhlídka, kde do nás i při tom mrazu pražilo sluníčko a bylo celkem příjemně.
Od hradiště jsme sestoupili zpátky k vlakové zastávce a pokračovali po červené značce v podstatě až do Kralup nad Vltavou. Byla to pohodlná cesta, chvíli podél potoka, chvíli podél tratě. Cestou jsme vylezli na Otvovickou skálu, kde bylo na slunečné straně zase docela příjemně a tak jsme toho využili k obědu a abychom trochu rozmrzli.
Do Kralup už to bylo jen kousek a protože jsme měli stále sílu jít, vystoupili jsme i na vyhlídku Hostibejk. Nahoře na vyhlídce stojí vojenský bunkr, vyhlídkový altán, momentálně v rekonstrukci a o kousek níž zastřešený altán ve tvaru houby.
Poslední úkol dne byl dojít na nádraží, ještě jsme se stihli vyfotit u sochy Švejka na náměstí mezi kostelem a radnicí - Švejk sedí na lavičce, v náručí pejska a pod nimi věrohodně odlité hovínko i s masařkou navrchu. Slunce už klesalo, vynořil se doslova obří měsíc a nám z mrazu zase znecitlivěly tváře, takže byl nejvyšší čas nasednout na vlak a vyrazit.
